Česká platónská společnost

Individuální duše jakožto do tělesnosti padlá arché kinéseós není v dialozích představena jako zcela jednoduché jsoucno. V Ústavě se Platón problematice jednoty a mnohosti individuální duše věnuje v politických souvislostech a také s ohledem na dobrý život jednotlivce.

V souvislosti s analogií duše a obce dospívá Platón k tripartitnímu pojetí duše, tj. rozlišuje tři odlišné podoby motivací, a tak i tři rozdílné zdroje rozdílných pohybů.¹⁾ Specificky silně myšlená diference v motivacích je v celém argumentu pro tripartitu klíčová, jelikož stojí na formulaci principu, podle něhož „jeden a týž činitel nebude chtíti činiti nebo trpěti několik dějů opačných zároveň, pokud jde o touž jeho složku a o poměr k témuž jsoucnu vnějšímu.“ (Resp. 436b) Tento princip přitom neříká, že je třeba nutně rozlišit více činitelů tam, kde jsou různé motivace například na způsob různých tužeb (kupř. po jídle a pití), ale tam, kde je touha i odpor k téže aktivitě zároveň a v témže ohledu.
Samo dělení duše pak probíhá v několika krocích. Nejprve se odliší racionální a iracionální část duše, a to argumentem z touhy pít při současné zdrženlivosti k pití, s nimiž se běžně setkáváme. Složka zdrženlivá je přitom nazvána složkou rozumovou (to logistikon, logismos, to filomathés), složka toužící pak nerozumnou a žádavou (to epithymétikon, to alogiston). Ve druhém kroku se vede diference v rámci iracionální složky. Základním argumentem je zde vyprávění o Leontiovi, který měl současně chuť jít se podívat na opodál ležící mrtvoly a zároveň cítil odpor k takovému počínání, resp. se pro to sám na sebe hněval. Vznětlivá část duše (to thymoeidés, thymos) je tedy odlišnou složkou od žádostivosti (to epithymétikon, epithymia, to filochrématikon) a záhy je také označena za pastýřského psa, tj. spojence a pomocníka, rozumové složky duše. Konečně se v rámci tohoto spojenectví vznětlivé a rozumové složky duše zdůrazňuje vzájemná diference nejprve poukazem na hněvivé, ale nerozumné děti a poté na Odyssea, který kárá (tj. hlasem rozumu okřikuje) své srdce (vznětlivou složku).
K těmto argumentům bývají také řazeny dva další z X. knihy Ústavy, uváděné v kontextu úvahy o vykázání napodobivých umělců z obce. Zdá se však, že Sókratés v těchto pasážích mluví opět o původnější diferenci mezi racionální a podvojné iracionální části duše. V prvním argumentu (602c-603a) se poukazuje na to, že iracionální složka bere věci tak, jak se jeví, zato racionální o jevech rozvažuje (měří a počítá) a v tomto smyslu je schopna prohlédnout optické klamy, které využívají napodobovací umění. Rozdílné interpretace takových jevů proto musí pocházet z odlišných částí duše. Ve druhém argumentu (603e-605c) se zvažuje nářek nad ztrátou blízkého člověka v reálném životě a na divadle. Zatímco v reálném životě člověk na veřejnosti svůj smutek co nejvíce krotí, popustí na divadle uzdu svým emocím a dramatické umění v něm podporuje právě růst iracionální složky.

Tři odlišné složky²⁾ duše jsou zdrojem odlišných pohybů, a to dokonce v tak silném smyslu, že je třeba tyto motivace připisovat primárně jednotlivým složkám a až zprostředkovaně duši jako celku (436a-b, 439b-c). Platí přitom, že žádostivost touží, a to zejména po jídle a pití, sexuálním uspokojení a penězích (580e-581b), a vznětlivá složka se vzněcuje, a to za účelem dosažení vítězství a vyrovnání se druhým (439e nn, 581b). V případě racionální složky lze v Ústavě vypozorovat vývoj jejího pochopení související s vývojem koncepce nejlepšího zřízení. Nejprve se zdá, že hraje roli jakéhosi supervizora míry iracionálních motivací, tj. jde o složku, která rozvažuje nad tím, co je jí dáno zvenčí (zejm. IV. kniha). V takovém případě také hraje klíčovou roli výchova. Se zavedením postavy filosofa se však ukazuje, že racionální složka duše má vlastní objekt touhy, totiž vědění, moudrost, pravdu a dobro (581b, 517b nn).
Zmíněná metaforika růstu či vyživování (např. 588b10nn) jednotlivých složek duše poukazuje na klíčovou souvislost pochopení částí duše jako zdroje různých pohybů. Tyto pohyby jsou totiž naším jednáním a v tomto smyslu realizací dispozic, kterými jsme, tj. spěním k určitému typu života, jak o nich mluví IX. kniha Ústavy či Faidros (248c3 nn).

V poslední, X. knize Ústavy (611ann) však nacházíme dvojznačné podobenství o Glaukovi, podle nějž bychom mohli nahlédnout pravou podstatu duše ve chvíli, kdy by se mohla očistit od svého styku s tělem a následovat ten prvek v sobě, který je milovný moudrosti. Tyto pasáže svou sugestivní obrazností vyznívají spíše ve prospěch jednoduché podstaty duše, kterou je v eschatologické perspektivě pouze logistikon, a z iracionálních složek duše se stávají pouhé vnější přírůstky duše dané jejím pádem do tělesnosti. Na tomto místě však zůstává otázka po esenciální jednotě či mnohosti duše explicitně nerozhodnuta, když Sókratés v místě 611a-b poukazuje na možnost pochopení duše jako nejkrásnější složeniny, která nepodléhá rozpadu ani po opuštění těla. Teoreticky je možné celou pasáž pochopit jako pojednávající o vtělené podobě iracionálních složek, kterou duše při opuštění těla odkládá, ač zůstává stále podstatně tripartitní.
Obtížná rozhodnutelnost této problematiky je do značné míry daná také tím, že Platón výkladům o duši v Ústavě opakovaně předesílá rozlišení mezi krátkou a dlouhou cestou výkladu o duši (435d, 504a-d), přičemž se vydává pouze po cestě kratší, tedy nedůkladné. Pro prohloubení porozumění této problematice je proto potřeba se obracet i k dalším klíčovým dialogům pojednávajícím o duši, zejm. Faidru a Tímaiu.

• Adam, J., The Republic of Plato, Cambridge University Press, Cambridge 1902.
• Alt, K., „Diesseits und Jenseits in Platons Mythen von der Seele“, in: Hermes 91, 1983.
• Anagnostopoulis, M., „The Divided Soul and the Desire for Good in Plato`s Republic“, in: Santas, G., The Blackwell Guide to Plato`s Republic, Blackwell Publishing, Blackwell 2006.
• Annas, J., An Introduction to Plato`s Republic, Oxford University Press, Oxford 1981.
• Barney, R., „Appearances and Impressions“, in: Phronesis 37, 1992.
• Blössner, N., „The City-Soul Analogy“, in: Ferrari, G.R.F., The Cambridge Companion to Plato`s Republic, Cambridge University Press, Cambridge 2007.
• Bobonich, Ch., Plato`s Utopia Recast, Oxford University Press, New York 2002.
• Buchheim, T., „Plato`s phaulon skemma“, in: King, R.A.H., Common to Body and Soul, Walter de Gruyter, Berlin 2006.
• Burnyeat, M.F., „Culture and Society in Plato`s Republic“, in: Tanner Lectures on Human Values 20, 1999.
• Burnyeat, M.F., „Plato on the Grammar of Perceiving“, in: Classical Quarterly 26,1976.
• Burnyeat, M.F., „The Truth of Tripartition“, in: Proceedings of the Aristotelian Society 1, 2006.
• Cooper, J.M., „Plato`s Theory of Human Motivation“, in: History of Philosophy Quarterly 1, 1984.
• Cross, R.C., Woozley, A.D., Plato`s Republic, Macmillan, London 1964.
• Ferrari, G.R.F., „The Struggle in the Soul“, in: Ancient Philosophy 5, 1985.
• Ferrari, G.R.F., „The Three-Part Soul“, in: týž, The Cambridge Companion to Plato`s Republic, Cambridge University Press, Cambridge 2007.
• Gerson, L., „A note on Tripartition and Immortality in Plato“, in: Apeiron 20, 1987.
• Graeser, A., Probleme der platonischen Seelenteilungslehre, Beck, Munich 1969.
• Hoffman, P., „Plato on Appetitive Desires in the Republic“, in: Apeiron 36, 2003.
• Irwin, T., Plato`s Ethics, Oxford University Press, Oxford 1995.
• Irwin, T., Plato`s Moral Theory, Oxford University Press, Oxford 1977.
• Janaway, Ch., Images of Excellence, Clarendon Press, Oxford 1995.
• Kahn, C., „Plato`s Theory of Desire“, in: Review of Metaphysics 41, 1987.
• Klosko, G., „The Rule of Reason in Plato`s Psychology“, in: History of Philosophy Quarterly 5, 1988.
• Lesses, G., „Weakness, Reason, and the Divided Soul in Plato`s Republic“, in: History of Philosophy Quarterly 4, 1987.
• Lorenz, H., „Analysis of the Soul in Plato`s Republic“, in: The Blackwell Guide to Plato`s Republic, Blackwell Publishing, Blackwell 2006.
• Lorenz, H., The Brute Within, Oxford University Press, Oxford/New York 2006.
• Miller, F.D.jr., „Plato on Parts of the Soul“, in: van Ophuijsen, J.M., Plato and Platonism, The Catholic University of America Press, Washington 1999.
• Moline, J., „Plato on the Complexity of the Psyche“, in: AGP 60. 1978.
• Moss, J., „Appearances and Calculations: Plato`s Division of the Soul“, in: Oxford Studies in Ancient Philosophy 34, 2008.
• Moss, J., „Pleasure and Illusion in Plato“, in: Philosophy and Phenomenological Research 72, 2006.
• Moss, J., Shame, „Pleasure ans the Divided Soul“, in: Oxford Studies in Ancient Philosophy 29, 2005.
• Murdoch, I., The Fire and the Sun, Clarendon Press, Oxford 1977.
• Murphy, N.R., The Interpretation of Plato`s Republic, Oxford University Press, Oxford 1951.
• Nehamas, A., „Plato on Imitation and Poetry“, in: Moravcsik, J.M.E., Temko, P., Plato on Beauty, Wisdom and the Arts, Rowman and Littlefield, New Jersey 1982.
• Ostenfeld, E.N., „Self-Motion, Tripartition and Embodiment$, in: Rosetti, L., Understanding the Phaedrus, Proceedings of the II. Symposium Platonicum, Sankt Augustin 1992.
• Penner, T., „Thought and Desire in Plato“, in: Vlastos, G., Plato: A Collection of Critical Essays, Anchor Books, New York 1971.
• Price, A.W., Mental Conflict, Routledge, London/New York 1995.
• Reeve, C.D.C., Philosopher-Kings, Princeton University Press, Princeton 1988.
• Rist, J.M., „Plato Says That We Have Tripartite Souls. If He Is Right, What Can We Do About It?“, in: týž, Man, Soul, Body, Variorum Ashgate Publishing Limited, Hampshire 1996.
• Robinson, R., „Plato`s Separation of Reason from Desire“, in: Phronesis 16, 1971.
• Robinson, T.M., Plato`s Psychology, Toronto University Press, Toronto 1970.
• Sedley, D., The Midwife of Platonism, Oxford University Press, Oxford 2004.
• Shields, C., „Simple Souls“, in: Wagner, E., Eessays on Plato`s Psychology, Lexington Books, Lanham 2001.
• Smith, N.D., „Plato`s Analogy of Soul and State“, in: Wagner, E., Eessays on Plato`s Psychology, Lexington Books, Lanham 2001.
• Steiner, P., Psychê bei Platon, Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen 1992.
• Stalley, R.F., „Persuasion and the Tripartite Soul in Plato`s Republic“, in: Oxford Studies in Ancient Philosophy 32, 2007.
• Stocks, J.L., „Plato nad the Tripartite Soul“, in: Mind, 24, 1915.
• Williams, B., „The Analogy of City and Soul in Plato`s Republic“, in: Fine, G., Plato 2, Oxford University Press, Oxford/New York 1999.
• Woods, M., „Plato`s Division of the Soul“, in: Proceedings in the British Academy 73, 1987.